Pondělí, 28.07.2003

<< Zpět na přehled dní

Ráno jsme vstali, zašli koupit chleba a rohlíky (já a Ťap) a hajzlpapír a PepsiColu (Bobeš a Překližka), každému, co jeho jest. Bylo vedro. Sice by podle předpovědi měla přijít bouřka od Popradu po Košice, ale známe rosničkáře, kde nic, tu nic, navečer možná trochu sprchne a to bude celý. Aspoň se teda osprchuju.

Jdeme na další plánovanou výpravu - tiesňava Piecky - tam budú zasa nějaké tie reťaze, rebríky a stúpačky, jupí, no a taky vodopády a skály a spousta podobných krásných atrakcí. Už jsem v těch místech byl třikrát, pokaždé jsme se Pieckám nějak vyhnuli, tak se na to těším.

Vzali jsme si nezbytné věci a cennosti, aby nám nebylo ze stanů co šlohnout. Zbytek melounu jsem dal pod stanovou plachtu. To jsem si zase vyslechnul keců, jak bude uvařenej, upečenej a i jinak nepoživatelnej. Voni tomu nerozumí, amatéři.

Dali jsme se na pochod. Asi za hodinu bychom měli být v ústí doliny. A pak tie rebríky ... Jen jsme došli na silnici, přesně uprostřed cesty nebo ještě přesněji přesně vprostřed první etapy, búrka bola tu. A jaká. Stáli jsme pod stromem, pod takovým, aby nebyl moc osamocenej ani nejvyšší v okolí, ale taky aby chvílu zadržel vodu, a zvolna jsme promokali. Podle mapy tam měla být zastávka, ale čert ví, jak daleko, no zkrátka jsme to k ní nestihli.

Jakmile propršel strom, o to rychleji jsme vlhli i my. Do toho se přidaly ještě blesky - ty praly do protější stráně, až jsme nadskakovali. Romantika. Vzdali jsme to a zamířili zpátky ke kempu. To už jsme byli mokří durch. Zase jsem měl pravdu, když jsem včera se sprchou moudře vyčkával. Ťapinka se jenom radovala, že jí nepouští čerstvě obarvený tričko, sice byla mokrá jak myš, ale aspoň nebyla oranžová myš.

V kempu jsme vzali suché prádlo a nakrknutě se šli najíst do hospody. Nefajčiarské. Bobeš venku na schodech hodil krovky. To je tak - na rebríkoch se člověk drží a hlavně si dává majzla, v hospodě si myslí, že mu nic nehrozí, a vono mokrý dřevo a už se veze a už letí. Pak jsme si schrupli, rozvěsili prádlo na uschnutí a šli do hospody znovu. Do jiné. V kempu, na terasu. Zahrát si karty. A pak spát. A v chatce nad náma nějaký dvě přiopilé asi stoleté pizdy prožívaly druhou až čtvrtou pubertu a hihňaly se jak střelený.

V noci pršelo několikrát. Ještě, že podle předpovědi (už vidíme, že zdejší rosničkáři se v tom trochu vyznají) se to má vypršet a má bejt zase hezky.

Jdeme z kempu a krásně svítí sluníčko.

Tohle se jmenuje Veľká Biela Voda, dobře si zapamatujte, jak tady navzdory názvu žádná pořádná voda není.	První můstek, Překližka to bere baletním stylem ...
... zatímco Ťapinka po čtyřech, ona už s těma můstkama má nějaký zkušenosti. Taky si zapamatujte, kolik je pod ní té vody, jak z toho lezou ty šutry.	Tohle je furt ta Veľká Biela Voda, ale tento úsek se jmenuje Tesnina. Ten stav vody si zapamatujte dotřetice.

Cestou jsem si ještě fotil kytičky, záhy jsme vylezli na silnici a začala bouřka jako svině. Chvíli jsme počkali, jestli to třeba nehodlá přejít, no, nehodlalo, durch mokří jsme se štandopéde vydali po silnici oklikou zpátky ...

Trochu jsme okapali na zastávce, ale né na té, co měla bejt podle mapy před náma, ta, která jsme nevěděli, jak daleko je, tahle je na cestě zpátky. Jakejsi cyklista tam byl schovanej, vcelku jsme ho vyděsili.

Tohle už je lepší, zalezlí ve stanu v relativním suchu.	Večer nad kempem byly vidět Tatry, to se přece musí jasně vypršet.	Sedíme v hospodě, hrajem karty a Bobeš se vrací z hajzlu.

<< Zpět na přehled dní

Pokud mi (nedej Bože) něco chcete a nestačí vám na to ta slavná "Návštěvní kniha", občas mě můžete zastihnout na ICQ pod nickem "Egi" a číslem 54411361 (teď ), občas mě také můžete natrapírovat třeba na XChatu, zcela netradičně pod nickem "Egi" (momentálně teda ).

Hmm, teď mě tak napadá, nebo mi prostě napište: michal.eger@centrum.cz